Možná navenek všechno zvládáš. Práci, rodinu. povinnosti. péči o ostatní. A přesto máš někdy pocit, že ti dochází energie.
Ráno vstaneš a už při prvních myšlenkách na to, co všechno tě čeká, cítíš únavu. Přes den funguješ, protože musíš. Uděláš, co je potřeba. Postaráš se o druhé. Ale někde uvnitř cítíš, že takhle už nechceš pokračovat donekonečna.

Možná se tvoje tělo začalo měnit a ty mu přestáváš rozumět.

Jednou máš energie dost, jindy bys nejraději na chvíli vypnula celý svět. Spánek tě někdy neobnoví tak, jak by měl. Přichází napětí, neklid nebo pocit, že se ve svém vlastním těle necítíš úplně doma. A možná ani neumíš přesně říct, co je špatně. Jen víš, že něco není tak, jak bys chtěla.
Možná máš pocit, že potřebuješ ještě víc zabrat, více se hlídat, více cvičit, lépe jíst, více odpočívat, více na sobě pracovat.

Jenže někdy není odpovědí dělat ještě víc.

Někdy potřebujeme přestat na chvíli tlačit a začít si všímat toho, co nám tělo, emoce a únava skutečně říkají. Protože právě tam často začíná změna. Možná se ti některé věci opakují, podobné vztahy, podobné situace, stejné obavy. Pocit, že se musíš zavděčit. Že musíš všechno zvládnout. Že není správný čas myslet na sebe. A přesto se znovu a znovu dostaneš do bodu, kdy cítíš vyčerpání, napětí nebo nespokojenost. Ne vždy potřebujeme okamžitě najít řešení.

Někdy potřebujeme nejdřív pochopit, co se v nás vlastně děje.

Nemusíš přesně vědět, co potřebuješ. A to je důležitá věc. Nemusíš přijít s tím, že chceš BICOM. Nemusíš vědět, jestli potřebuješ květinovou esenci, aromaterapii, jógu nebo něco úplně jiného.

Nejdřív se podíváme na tebe. A teprve potom na metodu.